Dolová činost na katasru obce Jenišov
Historie dolování hnědého uhlí v Jenišově
K prvním dolům v Jenišově patřil důl Marie Starostlivá (Mariasorg), založený jáchymovským obchodníkem Josefem Kalesánským Paulusem, na který bylo vydáno povolení k těžbě roku 1806. V počátcích těžby se rubalo do hloubky 15-20 m, většinou sezónně v malých šachticích opatřených vrátkem. Horníci zprvu kopali uhlí ručně v bezprostředním okolí šachtice, později razili chodby ve sloji a uhlí dopravovali k jámě v kolečku. Neprodejný mour nechávali v dole, což způsobovalo četné důlní požáry. Proto mívaly první doly 3-4 jámy, v nichž se mohlo střídavě, po uhašení požáru, dolovat. Potíže působila horníkům důlní voda, kterou museli čerpat. Pokud to ložisko umožňovalo, vyrazili havíři odvodňovací štolu, kterou voda volně vytékala.
Po roce 1848 bylo kapitalistické hospodaření v hornictví upevněno přijetím obecního horního zákona.
Důl Caroli – Johani (Karel – Jan)
Důl se nacházel v bývalém dolním Jenišově (naproti areálu bývalého družstva Stavba, nyní Baustav). Tento důl byl v provozu od roku 1900 do roku 1928. Průměrná těžba se zde pohybovala od 22 000 t do 40 000 t.
1900 - dolové pole 28 JM, sloj 4 m mocná, těžní jáma hluboká 72 m, uhlí se prodávalo do okolí, těžbu provádělo 104 horníků.
Roku 1920 byl majitelem dolu Gustav Steiner, v Praze II., Senovážná 8. Závodní a plnomocník ing. Gustav Mücke, Jenišov. Důlní pole 27 JM, 2 DM, 16 P (363 669 m2), rubání hlubinné, pracovalo se ve sloji Josef o mocnosti 0,25 – 6,20 m. Největší hloubka 80 m, těžní jáma 72 m hluboká, vzdušná jáma 73 m, těžní štola 260 m dlouhá, vzdušná jáma 18 m hluboká.
Dne 13.1.1928 byl podnik z důvodu vyčerpání zásob uzavřen. Majitel Gustav Steiner, závodní ing. Jaroslav Tschapka. Před uzavřením byla těžní jáma hluboká pouze 30 m a větrací jáma 25 m.
Důl Poldi v Jenišově
Důl byl otevřen v roce 1896 – dolové pole 71 dolových měr na katastrech obcí Hory, Jenišov a Tašovice. Vznikl spojením bývalého těžařstva Antonie – Natálie a Montánní společnosti v Jenišově. Hlavní těžní jáma byla v současné době zatopeném prostoru na Oaze.
V roce 1900 byla těžní jáma hluboká 45 m a vzdušná jáma 41 m. Sloj byla 5,8 m mocná s 3,4 m mocnou vrstvou lesklého uhlí. Sloj je uložena ve dvou lávkách o mocnosti od 3 m a 2,6 m. Uhlí se dopravovalo 2.200 m dlouhou lanovkou (hvězdicorolnového vedení) k jámě, venku bylo tříděno a střední velikost uhlí odvážena Bleichertovou lanovkou dlouhou 2.700 m na nádraží v Chodově. Se stavbou dolu se začalo v roce 1896 a v roce 1900 se vytěžily první tuny uhlí a těžba postupně stoupala.
20 130,0 t
30 859,7 t
49 474,9 t
Průměrný stav osazenstva v těchto letech obnášel 198 dělníků a 6 dozorců. Lesklé uhlí mělo vysokou výhřevnost 7 200 cal.
1920 – závodní ing.Vilém Gacek, důlní pole 84 JM, rubání hlubinné, pilířování se závalem. Pracovalo se ve 2-5m mocné sloji, v největší hloubce 50 m, závod byl spojen visutou lanovkou se stanicí Chodov, délka lnaovky 2 700 m. Důl patřil Falknovsko – Chebské horní společnosti.
Tabulka těžeb a osazenstva:
| Rok | těžba | dozorci | dělníci | výkon | na hlavu |
| 1913 | 56 | 145,8 | 8 | 178 | 0,89 |
| 1914 | 48 | 566,9 | 8 | 172 | 0,84 |
| 1915 | 46 | 071,7 | 8 | 151 | 0,85 |
| 1916 | 38 | 078,7 | 8 | 137 | 0,72 |
| 1917 | 41 | 691,2 | 7 | 144 | 0,78 |
| 1918 | 50 | 668,8 | 7 | 146 | 0,98 |
| 1919 | 41 | 442,2 | 7 | 164 | 0,95 |
| 1921 | 45 | 158,6 | 8 | 197 | 0,79 |
| 1922 | 36 | 828,8 | 8 | 185 | 0,80 |
1922 – dolové pole 83 JM (4 200 473 m2) největší hloubka dosáhla již 50 m, mocnost sloje 2-4 m, závodní Vilém Gacek.
| Rok | těžba | dozorci | dělníci | výkon | na hlavu |
| 1923 | 24 | 671,5 | 8 | 153 | 0,57 |
| 1924 | 63 | 008,3 | 8 | 183 | 1,22 |
| 1925 | 66 | 672,2 | 8 | 165 | – |
1924 – závodní Bedřich Gacek, přidělenec Rudolf Kudielka, 4 úředníci, 3 důlní, 1 dílovedoucí,
1 těžmistr, 1 naddůlní, 2 dozorci rampy, 183 dělníků.
| Rok | těžba | dozorci | dělníci | vý | kon na hlavu |
| 1926 | 42 | 330,0 | 6 | 108 | 1,27 |
| 1927 | 34 | 399,0 | 6 | 72 | 1,63 |
1927 byl k 1.12. důl uzavřen, ukončena těžba.
Důl Emma rok 1872 - 1895
Důl byl situován po obou stranách silnice Jenišov – Doubí, 600 m od křižovatky se silnicí Karlovy Vary – Cheb, směrem na Doubí. Důl byl rozdělen poruchou (skok se severním úpadem až 30 m) na dvě části:
Část jižní-jsou zde tři jámy:
410,04 – 391,54 ; II. Neudáno – 390,00; III.Neudáno
V severní části za poruchou je jáma z terénu na kótu 361,00, tedy o 30 m hlubší.
Další doly, jež byly v Jenišově otevírány po roce 1848:
1855 - důl Vilemína, 1859 – důl Florián, 1863- důl Kateřina atd.
Velikým impulsem pro rozvoj hornictví se stalo dokončení železnice Chomutov – Cheb, jejíž úsek z Karlových Varů do Chebu byl otevřen v roce 1870. Železnice se stala nejen důležitým odběratelem uhlí, ale umožnila zároveň zemský uhelný trh.
Kolem roku 1870 patřil k největším dolům v Jenišově důl Marie Starostlivá, který měl těžní jámu vyhloubenou vlevo od silnice Cheb – Karlovy Vary, 320 m severovýchodně od Jenišovské kruhové křižovatky, 175 m od silnice. Pod silnicí vedla spojovací chodba do dolového pole situovaného na druhé straně státní silnice, do prostoru areálu bývalé provozovny STS Toužim, nyní firmy BMP (Bohemia Metal Produkt) Jenišov č.148. V té době zaměstnávaly doly maximálně několik desítek horníků. Mzda horníků v šedesátých letech 19. století dosahovala v úkolové 12.hodinové směně v průměru 60-70 krejcarů. V roce 1870 byla průměrná mzda 80 krejcarů až 1 zlatý a 20 krejcarů za směnu. Nejvyšší úrovně dosáhly mzdy v roce 1873 a to měli havíři až 2 zlaté a 20 krejcarů za směnu. K rozmachu uhelné těžby přispělo zavádění techniky. Byly to hlavně vodotěžné a po té těžné parní stroje ve větších dolech. V Jenišově byl použit první parní stroj na dole Vilemína, který ležel při pravé straně silnice Cheb –Karlovy Vary pod Jenišovským hřbitovem. Další parní stroje byly instalovány v letech 1864 na dole Jan, v r.1865 na dole Marie Starostlivá atd. Koncem 60.let byla v Jenišově instalována baterie 7 parních kotlů o celkovém výkonu 94 koňských sil.
Po vypuknutí hospodářské krize v roce 1873 poklesl odbyt uhlí a těžba stagnovala. Situace se začala zlepšovat až koncem 70. let 19. století. V roce 1899 byl otevřen důl Poldi, který obhospodařoval 71 dolových měr na katastrech obcí Hory, Jenišov a Tašovice. V roce 1899 byl uzavřen důl Karel - Ondřej (Andreas-Caroli) v Jenišově. Těžba v oblasti Jenišova většinou nepřesáhla v 80 letech hranici 10.000 tun uhlí. V roce 1886 činila těžba uhlí na dole Marie Starostlivá cca. 12.284 t. uhlí. Po vyrubání dosavadních hlavích dolů a otvírce dolů nových, po roce 19000 vykazovaly nejvyšší těžbu důl Poldi a Karel-Jan (Caroli.Johan).
Po vytřídění několika druhů, se uhlí mohlo dodávat odběratelům. Doly v Jenišově měly nevýhodu, že zde nebyla zřízena žádná železniční vlečka. V roce 1896 byla vybudována visutá lanovka od dolu Poldi do železniční stanice Chodov. Po vybudování lanovky si důl podstatně zlepšil své postavení a přestal být vázán na omezený místní trh.
Dalším rysem technického pokroku se stalo na sklonku 19. století užívání elektřiny v dolech. Postupně se elektrifikovaly všechny doly v okolí elektřinou z Nového Sedla. V roce 1912 byl na elektřinu napojen i důl Karel Jan a v roce 1914 začala Novosedelská elektrárna zásobovat i samotné město Karlovy Vary, když to zrušilo městskou elektrárnu.
Po roce 1900 vykazoval největší počty osazenstva důl Karel–Jan, který zaměstnával 104 dělníků. V druhé polovině 19.století po získání základních občanských svobod se postupně na Karlovarsku vytvářel hornický stav a jeho organizace. Byly založeny bratrské pokladny a později odborové organizace, např. v Mírové, Počernech, Podhoří v roce 1896, V Božičanech r.1898 a v Jenišově roku 1901. Od druhé poloviny 80.let devatenáctého století se snažilo dělnictvo v okrajové části Sokolovského revíru o organizovaná vystoupení a předkládalo své požadavky správám závodů. Například v červnu r.1887 žádala osádka dolu Karel – Jan v Jenišově o zlepšení mezd, v červenci vládl neklid i na dolech v Tašovicích. V roce 1889 se horníci poprvé zúčastnili velké revírní stávky, vedené sociálními demokraty. V dubnu r.1911 probíhala stávka také na dole Karel – Jan. V době 1. světové války ve dnech 9.-10. února 1918 bojovali horníci na dole Poldi v Jenišově za zlepšení mezd a zásobování.
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se museli podnikatelé vyrovnat s novou situací na trhu hnědého uhlí. V roce 1924 byla vyhloubena nová těžní jáma dolu Karel – Jan, jež byla spojena se starou třídírnou lanovkou. Z důvodu vyrubání hnědého uhlí došlo v Jenišově postupně k uzavírání dolů – Poldi 1927, Karel-Jan 1928. Uzavírání dolů v Jenišově završila světová hospodářská krize, která naplno propukla v roce 1928. V té době bylo charakteristickým jevem na Karlovarsku nepovolené, tzv.divoké dolování uhlí. V opuštěných dolech, např.2.11.1929 dolovalo v zastaveném dole Poldi v Jenišově 35 osob.
Také na dole Vilemína v Jenišově v té době dotěžovalo ilegálně až 300 nezaměstnaných mělce vloženou sloj. Při zátahu četnictva byli všichni zatčeni a uvězněni. Těmto ilegálním těžařům se podařilo podrubat státní silnici Cheb – Karlovy Vary tak, že se sesouvala. Tím končila hornická činnost v oblasti Jenišova.
Tento text byl pořízen výběrem z knihy „ Dolování hnědého uhlí na Karlovarsku“ pana Petra Berana a z knihy „ Z historie uhelného hornictví na Sokolovsku, Chebsku a Karlovarsku“ pana Jaroslava Jiskry.